Roadbook proti Tripy - aneb papír proti elektronice

Možná jste v jednom z rozhovorů Standy Berkovce (na webu CDT ke stažení) nebo v komentářích pro Eurosport slyšeli, že se ptá účastníků rallye, jestli preferují papírový před elektronickým roadbookem. Ta otázka je trošku zavádějící, protože závodníci na rallye NESMÍ elektronický roadbook vůbec používat! Protože závodníci mají dnes dlouhý přejezd, napadlo mě, že čekání oživím nějakou informací, kterou se hned tak někde nedočtete :)

Především je potřeba vysvětlit (těm čtenářům, kteří nesledovali podrobně loňský blog), jak funguje navigace závodníků v soutěži. Na toto téma se lidé často ptají a i přes lepší informace v televizích a v tisku, stále panuje obecné povědomí, že piloti jedou podle nějakých šipek v GPS. To je pochopitelně nesmysl.

Jede se podle slepého itineráře. To znamená, že stojíte na startu a v prvním políčku itineráře, který má formu pruhu papíru, je napsáno například:

0,00km celkově, 0,00km od předchozího políčka, SLEDUJ CESTU MEZI SKALAMI, pozor potok!!!

To znamená, že si na měřičích vzdálenosti (těm se říká tripmaster) vynuluju všechno a vyjedu podle ikon v popisu toho prvního políčka. Ve skutečnosti tam není napsáno - sleduj cestu ale je tam namalovaná klikatá šipka mezi skalami a místo "pozor potok" je zase symbol upozornění s ikonou a patřičným počtem vykřičníků. Čím víc vykřičníků, tím nebezpečnější místo.

Jak jsem vyjel, tak mi měřiče vzdálenosti (tripmastery) načítají ujetou vzdálenost od startu. Právě jsem minul ten potok... podívám se na roadbook a na dalším políčku vidím:

3,20km celkově, 3,20km od předchozího políčka, ODBOČ VPRAVO, COG 080°

To znamená, že jakmile na trimasterech uvidím 3, 20km ujeté vzdálenosti, odbočím vpravo kurz 080. Kurz vidím na GPS od organizátorů (jedna z mála věcí, které na té GPS je vidět) ale protože bych se musel dívat dolů na řídítka, což v závodním i turistickém tempu je za hranicí bezpečnosti, většina účastníků používá takzvaný repeater, který ten údaj o kurzu zobrazuje na velkém displeji nahoře v kokpitu. Takže projíždím tímhle místem a nyní je potřeba vymazat ten tripmaster, který používám na měření vzdálenosti od předchozího bodu. Na to jsou tři tlačítka na levé ruce na řídítku - jedním resetuji tu vzdálenost od předchozího bodu a další dvě mohou upravit celkovou ujetou vzdálenost na druhém měřiči (resp. na tom samém ale většina jezdců má přístroje zdvojené pro případ poruchy nebo havárie). Proč měnit vzdálenost? To se za chvíli dozvíte. Takže na displeji mám nyní celkovou 3,20km a na "stage" jak se říká tomu co měří od předchozího bodu mám nyní znova nulu. A pootočím roabookem na další políčko. Roadbook se navíjí tvojicí tlačítek nebo páčkovým vypínačem - papírem jde rolovat nahoru a dolů. Standardní směr je rolování nahoru, abych viděl políčka jak jdou odspodu nahoru, tak jak je postupně projíždím.

Na dalším políčku třeba vidím:

6,00km celkově, 2,80km od předchozího, MEZI DUNY kolem stromu rovně

A teď už je to asi jasnější - ten tripmaster, který měří celkovou vzdálenost, bude v tom místě ukazovat 6km od startu a ten, který jsem před chvílí nuloval, bude ukazovat 2,80km. Takže jedu a zkouším najít kde jsou duny a strom. V tom místě vynuluju "stage" trip a přetočím na další políčko atd. Pokud ale udělám chybu a někde zabloudím, vrátím se zpátky a najdu to místo, kde jsem udělal chybu a jedu dál, tak oba měřiče vzdálenosti budou ukazovat nesmysly - oba totiž přičetly tu zbytečně najedou vzdálenost, kterou bych musel odečítat. A kvůli tomu jsou na ovladači ty dvě tlačítka pro úpravu celkové. Když se vrátím nebo dojedu do jednoznačně správného bodu (buď předchozího nebo následujícího v itineráři), tak tam mám jasně napsané, jakou bych v tom místě měl mít vzdálenost od startu. A tlačítky +/- během chvilky upravím ten údaj na displeji celkové vzdálenosti, aby to sedělo s údajem v roadbooku. Díky tomu je možné opravovat i nepřesnosti při jízdě mimo stopu apod. Zkrátka - jedno tlačítko na reset, dvě na úpravu celkové. V tom závodním tempu málokdo resetuje ty stage, obvykle se to používá jen když je fakt zle a nejde najít nějaký bod v "itíku" ale ta celková je důležitá. Pokud takto nesleduji roadbook od startu a jedu za jinými jezdci, tak to obvykle vede k tomu, že jezdec zabloudí a vůbec nenajde potřebné body v GPS, což je další věc, kterou musím sledovat. V GPS mám totiž seznam "waypointů", které musím projet, jinak budu výrazně penalizován. Ukazuje mi to vzdálenost k tomu bodu ale až když jsem blízko u něj a u skrytých wapointů (což je takový trik organizátorů aby přinutili jezdce opravdu jet podle itineráře) to neukazuje vůbec nic a prostě musím opravdu sledovat roadbook od začátku do konce.

A protože v roadbooku jsou desítky důležitých údajů, zejména vyznačení všech nebezpečných míst, tak si piloti (nebo jejich asistenti v bivaku - v případě těch nejlepších jezdců jako je Coma nebo Despres) vyznačují všechny údaje zvýrazňovačem - třeba žlutě si podbarvují směr kudy jet, růžově zvýrazňují nebezpečí apod. A víceméně při tom jejich tempu jedou podle toho a nečtou každé políčko v roadbooku - dívají se na to spíš globálně a očima jen hledají důležité poznámky - třeba zvýraznění že v tom bodu je kontrola apod. Pokud by přehlédli nějaké varování, mohlo by se stát, že v plné rychlosti vletí do nějaké příčné strouhy apod. Pokud to sledují, tak o tom, že během kilometru bude napříč strouha, vědí předem a čekají to. To vše probíhá v maximálním tempu a je to úplně automatické.

Z toho je asi jasné, že zvýrazňování je hodně individuální záležitost a jezdci si do itineráře také mohou cokoliv dopsat, nějaké poznámky z rozpravy před etapou apod. Takhle se jezdí desítky let. Na principu se nic nezměnilo, pouze počítadla (tripmastery) jsou elektronické a ne mechanické a v roadbooku je víc podrobností než bývalo dřív.

Elektronický roadbook je vlastně v principu totéž jako odvíječ + papírová páska. Prostě na dobře čitelném displeji se zobrazují stejné údaje jako na tištěném. Výhodou je pochopitelně snadnější úprava trasy v případě změn - nemusí se škrtat políčka a dopisovat nová ale jen se nahraje nový soubor s upravenou trasou a je to. Novější generace elektronických itinerářů má integrovanou GPS a jde navázat jednotlivá políčka na pozice GPS bodů. Tím pádem roadbook ukazuje políčko až do momentu, kdy tím bodem člověk projede (obvykle tam jde nastavit i toleranci v metrech) a pak sám přeskočí na další políčko. To je paráda co? Jak by ten život byl snadný. Pochopitelně, že TOHLE ZÁVODNÍCI NESMÍ POUŽÍVAT! Tato verze se používá jen pro doprovodná vozidla, kde jde naopak o to, aby projeli přesně stanovou asistenční trasou z bodu A do bodu B. Takže všechna doprovodná vozidla mají tento přístroj povinně od organizátorů pronajatý a jedou podle toho, což je změna proti minulým ročníkům, kde nebloudili jen závodníci ale i jejich asistence, press cary apod.

Když se ale podíváme do historie, tak zjistíme, že tohle už tady jednou bylo, že to vlastně není žádná novinka. A bylo to tady více než před deseti lety. Začaly s tím profesionální týmy automobilek, typicky Citroen a Mitsubishi. V momentu, kdy se na Dakaru začala používat GPS (tenkrát to byl systém Valsat a GPS nebyla grafická ale jen numerická, zobrazovala vzdálenost a kurz od bodu k bodu) a stále se používaly kompasy, přišly automobilky s řešením, kde v jejich GPS na palubě byly nahrané všechny body trasy, nejen povinné CP a důležité povinné WP, jako to je dnes. Prostě všechno, co bylo v roadbooku, měli v GPS - včetně varování, kurzů atd. Na displeji se jim to zobrazovalo automaticky, stejně jako na té poslední generaci elektronických roabooků. V těch časech byl papírový roadbook prakticky zbytečný, jelo se "podle šipek" a každému je jasné, proč tenkrát jezdili o 50km/h průměry rychleji než dnes, kdy jsou motory a technika mnohem lepší. Nějakou navigací se totiž nezabývali. I na motocyklech přešla špička (a postupně i další týmy) na stejný princip. Touratech přišel v té době s geniálním řešením "navigačního asistenta", který dokázal z organizátorské GPS vytáhnout údaje o kurzech k waypointům a zobrazovat je "graficky" pomocí řady barevných LED diod v kokpitu. V tom přístroji byl navíc i elektronický kompas, takže pilot jen v roadbooku přečetl údaj o kurzu do dalšího bodu, otočil motorku do směru (což se mu ukazovalo číslem na asistentu, který byl umístěný jako dnešní repeater), zmáčknul tlačítko a kurz tím zafixoval. Jakákoliv odchylka od toho nastaveného kurzu se měřila kompasem a zobrazovala postupným rozsvěcením diod napravo nebo nalevo od vybraného kurzu. Takže stačil letmý pohled a bylo jasné, jestli jede mimo kurz nebo ne. Díky údajům z GPS, bylo možné vektor do dalšího bodu upravovat automaticky za jízdy, takže když pilot odjel 2km špatným směrem, přístroj mu opravil kurz do původně nastaveného bodu. Na rychlostech to bylo poznat okamžitě a série smrtelných havárií vedla logicky k tomu, že organizátoři začali jednak používat jiný typ GPS (od tdCom) a zakázali používat elektronické "asistenty", které se ale pořád používají na menších rallye. Další úpravou bylo omezení počtu waypointů v GPS, zvětšení počtu skrytých waypointů a citelné penalizace za nenalezení WP na trase. V té době to byla především otázka peněz. Až do příchodu Touratech Navigation Assistenta, měly takovou technologii (nezapomeňte že GPS byla doslova v plenkách) jen velké a bohaté týmy. Najednou se objevil cenově dostupný přístroj, který byl řešením pro kohokoliv, kdo se na rallye chystal. Měli ho prakticky všichni - od KTM počínaje až po týmy BMW, které v té době kralovaly Dakaru.

Diskuze o tom, jestli je lepší elektronika nebo papír, vedou lidi na různých fórech dlouhou dobu. Výhody a nevýhody jsou evidentní ale podle mě dva faktory zůstanou hlavní:

a) papír je nostalgie ale když vypadne všechno, zničí se motor roadbooku nebo se papír přetrhne, tak se dá rulička vyndat a nouzově dojet - nebo odvíjet přetáčením horní osičky, jako to musel udělat Despres v roce 2007 v Africe. Tištěná kopie umožňuje psát poznámky a zvýraznění, což elektronická bude časem asi také umět ale určitě nikdy nebude tak čitelný jako černý text na bílém papíru.

b) organizátoři ale čím dál víc mění trasu během závodu a i účastníci jsou naštvaní, protože musí večer přepisovat spousty papíru, dolepovat změny atd. Takhle by stačilo rozdat nové SD karty (nebo nahrát do pamětí roadbooků) změněné trasy a hotovo.

Podle mého názoru je to na spadnutí a elektronická verze bude dříve nebo později jako jediná varianta. Na strojích už je tolik elektroniky (včetně té nejdůležitější), že obavy ze spolehlivosti bych už dnes asi vyloučil. Přístroj má vlastní baterku, na kterou by mělo jít dojet, je pěkně vidět v noci a pokud nedostane přímo ránu do displeje, měl by být nezničitelný. A koneckonců, organizátoři by mohli pořád dávat i tištěnou verzi "do batohu" pro případ totální poruchy nebo by byl přístroj zdvojený, jako dnes drtivá většina strojů používá zdvojené IMO nebo ICO tripmastery. Podle mě je budoucnost rallye initeráře jednoznačně v elektronice. Nyní je to už povinné pro doprovody, příští rok to dají jako povinné pro "turisty" a dříve nebo později s tím pojedou všichni.. Můj soukromý názor.

Ovšem já osobně jsem zastáncem klasického papíru a myslím si, že nejen z důvodu nostalgie. Rallye by se měla vrátit tam, kde jí chtěl mít zakladatel a navigace byla základem úspěchu, nejen mistrovství v ovládání stroje nebo schopnost překonat strach a jet naplno. Dakar byl především dálková navigační rallye a mělo by se to k tomu vrátit. Aktuální trend je spíš opačný. Uvidíme...