Zprávy z bivaku - 13. etapa

Jako obvykle, tady je výběr z tiskové zprávy CDT od L. Lály ze včerejšího dne:
Třináctá etapa: Poslední prověrka před velkým finále

Předposlední etapa se rozhodně nejela jen tak a byla nakonec mnohem náročnější, než se všeobecně očekávalo. Mnohé závodníky, kteří se postavili na start již třinácté letošní speciálky, potrápila zejména úvodní dunová pasáž. Zbytek etapy pak připomínal spíše rychlostní sprint.

Poté, co se závodníci dostali z úvodní technické pasáže, následovalo 150 kilometrů na pistě. "Před CP jsme se dostali do hustého provozu civilních aut diváků, kteří jeli po trase rychlostní zkoušky, říká Jiří Janeček. "Postupně jsme takto předjeli asi třicet aut. Organizátorům a místní policii se situace tak trochu vymkla z rukou. Následoval pro auto velmi nebezpečný třicetikilometrový úsek plný kamení, který nakonec přešel v rychlou širokou pistu, na které jsme jeli po celou dobu se zařazenou pětkou a plynem na podlaze, tedy nějakých 137 až 142 km/h." Ačkoliv jeli rychle, přesto si Viktor Chytka všiml uhynulého dobytka: "Po cestě jsme viděli několik chcíplých krav a telat v různém stádiu rozkladu."Asi dvacet kilometrů před cílem Toyota potkala trojici koní: "Najednou na cestu vyběhli tři koně – bílý, hnědý a černý," uzavírá proud svých dojmů z etapy Jiří Janeček. "Naštěstí jsme se jim v té rychlosti nějakým způsobem vyhnuli, ale muselo to být maximálně o tloušťku poštovní známky."

Oldřich Bražina se podobně jako minulý rok stal hvězdou dakarského EuroSportu. Zatímco minulý rok nasměroval Olin svou čtyřkolku přímo před kamerou do křoví a stvořil tak legendárního křováka, letos sáhl po ještě efektnějším čísle, když přímo před vrtulníkem čekajícím nad dunou poslal svůj zelený quad při jejím zdolávání do několika kotrmelců a jeho Čumáček tak skončil bez čumáčku. "Vyjížděl jsem větší dunu a napoprvé se mi to nepodařilo," popisoval Bražina celou situaci. "Ani druhý pokus nebyl úspěšný, čtyřkolka šla dokonce několikrát přes řidítka. Ani nevím, jak jsem z ní vystoupil." Co všechno takový pád může způsobit? "Kromě zničené čelní masky přestaly kvůli spálené pojistce fungovat i navigační přístroje a startér. Startuji teď jako zloděj spojováním drátků, navigaci jsem samozřejmě ještě v erzetě nějak opravil." Aby toho nebylo málo, postihl Bražinu ještě poměrně vypečený defekt: "Prorazil jsem levou zadní gumu a zhruba pětset kilometrů jel na užovce neboli dojezdové pneumatice. Ta má menší průměr, takže jela čtyřkolka tak trochu šejdrem a udržet jí v rovném směru bylo poněkud náročnější na ruce. Závěrečnou stopadesátikilometrovou spojovačku jsem jel namísto po silnici raději vedle ní trávou." V bivaku Bražina až do noci intenzivně opravoval svůj pošramocený stroj a znovu a znovu odpovídal na osobní i telefonické reakce týkající se jeho fajnové dunové etudy. Chybějící masku si přitom vyrobil z jídelního tácku

Roman Krejčí dnes kvůli problémům s převodovkou a nemožnosti zařadit pětku na rychlých úsecích ztrácel: "Snažil jsem se nahnat čas v úvodních dunách, ale na rychlých pistách jsem prostě neměl nárok. Pokud motorka nejede více než 95 km/h, tak se těžko můžete měřit se špičkou, která letí až 183 km/h, což je rychlost kterou dnes naměřili z vrtulníku Francouzovi Despresovi." Motorkář z Frýdku Místku přezdívaný křečák se ale rozhodně nemá za co stydět. Při své premiéře figuruje na třetím místě ve třídě Maraton a vede průběžné hodnocení Elf Trophy Maraton. "Před Dakarem jsem považoval za úspěch případné dojetí. Doufám, že se mi to při mém premiérovém startu povede." Vzhledem k podmínkám, za kterých Krejčí startuje, jsou jeho dosavadní výsledky obdivuhodné. Vždyť třeba již od třetí etapy jede jako jediný závodník v celém startovním poli bez tlumiče řízení, který se na dakarských cestách necestách jednoduše uklepal. "Je fakt, že se v noci budím díky bolesti prstů a předloktí, ale jakmile sednu na mašinu, tak to vždy nějak překousnu a letím dál." Doufejme, že Roman dojede úspěšně až do cíle poslední etapy.

Jan Veselý skončil po příjezdu do bivaku v Santa Rose v péči zdravotníků, kteří mu zabandážovali pohmožděné zápěstí: "Mám v sobě 2 brufeny a jsem rád, že vůbec pokračuji v soutěži. V tankovací stanici jsem zjistil, že na rozetě zbyly místo zubů spíše jejich náznaky. Obával jsem se, že v takovém stavu neujede motorka více než deset kilometrů. Napnul jsem řetěz co to jen šlo a modlil se, abych dojel alespoň do cíle. Nakonec jsem opatrnou jízdou zdolal do konce rychlostní zkoušky zbývajících 140 kilometrů. " Od cíle však nevedla normální silnice, ale pista. "Nemohl jsem pořádně přidat a v úseku s fesh-fesh jsem upadl," pokračuje Veselý. "Málem jsem ten pád ustal, ale upadl jsem a bolestivě si pohmoždil pravé zápěstí." Co mohlo být příčinou toho, že večer byla rozeta v perfektním stavu a o pár hodin později prakticky bez ozubení? "Pravděpodobně se do řetězu zasekl kámen a ten ohobloval pár zubů a pak už pokračovala zkáza rozety rychle." Veselý se obával, že pro něj Dakar předposlední etapě skončil, takže navzdory zranění v cíli zářil štěstím: "Mým cílem bylo dokončit rallye, abych měl jednou o čem vyprávět dětem. Mám velikou radost, že zůstávám i před poslední etapou ve hře a udělám maximum proto, abych dojel až do cíle."

Marek Spáčil tráví poslední dny za volantem svého závodního speciálu na tyči připojené k zelené asistenční Tatře a takto procestuje prakticky celou trasu závodu z Chile zpět do Argentiny. V okamžiku, kdy asistenční kamion Martina Macíka postihly na trase spojovací etapy ze San Rafaelu do Santa Rosy problémy se zadní nápravou, nabídl Spáčil coby manažer Czech Dakar Teamu šéfovi týmu KM Racing Martinovi Macíkovi nezištnou pomoc. Opět se tak v praxi ukázalo, že jsou i dva největší české dakarské týmy schopny a ochotny si navzájem pomoci.