Zpráva z etapy č. 7 - moto a quad Czech Dakar Team

Vybírám z tiskové zprávy:

Oldřich Bražina je rád, že dojel do cíle sedmé etapy, byť velmi vyčerpaný: "Třista kilometrů jsem jel s rezervou na pravém zadním kole." Čtyřkolka má zadní kola širší, jako rezervu s sebou však Bražina vozí přední kolo. "Vůbec si nedokážu představit, že bych jel bez rezervy, to by dnes znamenalo konečnou. Celou dobu jsem se pral s řízením, čtyřkolka odmítala jet s rezervou rovně." To však nebyl jediný problém, který dnes Bražinu potkal: "V dunách mi to přestalo jet, myslel jsem že je konec. Musel jsem vypnout motor a resetovat řídící jednotku. To naštěstí pomohlo. Také jsem měl několik defektů. Už je ani nepočítám." Bohužel ani tento výčet závod není z pohledu Olina konečný: "Asi osmdesát kilometrů před cílem mi přestal fungovat trip (odometr, pozn.autora) takže moje schopnost navigovat byla poněkud omezená a musel jsem se spoléhat více na stopy a ostatní závodníky. Volný den využije Olin jak jinak, než k regeneraci a opravám: "Musím optimálně využít volný den. Kromě výměny náplní se zaměřím zejména na výměnu gum, ramen a náplní. Chci se podívat i na tlumiče a elektriku. Na jeden den toho bude opravdu hodně. Také bych si rád trochu odpočinul, protože už to začíná být dlouhé a to horko je zničující."

Roman Krejčí zvaný Maňas je dá se říci jedním z největších překvapení letošního Dakaru mezi motorkáři. Skromný motorkář z Frýdku Místku se na letošní Dakar vydal s minimálním rozpočtem ve snaze to zkusit a dojet. Roman musí chtě nechtě přizpůsobit svou jízdu skutečnosti, že si servis jako soukromník zajišťuje převážně sám: "Vědět to co vím teď, tak bych pár věcí asi pořešil jinak. Dakarský kit, který jsem si pořídil, není špatný, ale ne dost dobrý na to, aby se s ním jelo na úrovni těch nejlepších. V praxi jsem si přitom vyzkoušel, že jsem schopen jet na hranici první patnáctky a musím říci, že to byl neuvěřitelný zážitek. Jenže k tomu, aby tak člověk mohl jezdit každou etapu, prostě potřebuje odpovídající techniku. Problémy mám zejména s bachratými nádržemi a uchycením navigačních přístrojů. Toto jsem z nedostatku zkušeností podcenil a teď se mi to vrací." Roman by se rád ve druhé polovině soutěže probojoval do první třicítky nebo alespoň čtyřicítky, kam výkonově určitě patří. Krejčí se zatím soustředí na letošní ročník, o budoucnosti zatím nepřemýšlel: "Dakar není ani pro motorkáře levná záležitost, letošní výsledky napoví a čas ukáže." Během dne volna bude Krejčí, podobně asi jako většina závodníků odpočívat, i když nejen: "Budu odpočívat, ale také trochu pracovat. Nebo to řekněme tak, že budu odpočívat prací. Je třeba uvést motorku zpět do formy, takže mně čeká něco jako rychlogenerálka. O tom, že je motorka postavena koncepčně špatně jsem se bohužel již přesvědčil, ale teď už s tím nic nenadělám. Občas se zastaví hvězdy z první dvacítky a oceňují, že jsem s tím co mám schopen jezdit tak jak jezdím. To mně samozřejmě těší, protože oni ví moc dobře, co říkají. I malé detaily hrají na Dakaru obrovskou roli." Co tedy mohl Roman při stavbě motorky udělat lépe? "Začíná to již u širokého sedla. Potřeboval bych širší stupačky, protože teď na nich stojím jen částí boty. Stačilo by změnit pár věcí a byl bych schopen jezdit mnohem lépe." Po sedmi etapách bolí většinu motorkářů snad úplně všechno, jak je na tom Roman Krejčí? "Já jsem celkem v pohodě. Nejvíce mě bolí předloktí a prsty, ta bolest mne budí i z toho krátkého spánku, na který mi zbude čas." Romanovi se nejvíce zalíbilo závodění v rámci užší dakarské špičky: "Je to úžasné jet a držet přitom krok s nejlepšími. Předjížděli jsme se navzájem, hledali nejrychlejší stopu, soupeřili i spolupracovali. Je to úplně něco jiného, než jet sám."

Podle Jana Veselého byla etapa před volným dnem náročná právě svou délkou a časem, který na ní závodníci strávili: "Opravdu se těším na den odpočinku, protože ho všichni potřebujeme." Honzovi se tentokrát naštěstí vyhnula vážnější vystoupení z motorky, byť jednou jeho stroj upadl a lehce se poškodil: "Jednou jsem upadl na asi třísetmetrovém úseku plném velkých balvanů při téměř trialové jízdě a ohnul vzpěru mezi chladičem a přední přístrojovou nástavbou. Motorka je vysoká, že z ní stěží dosáhnu na zem. Potřeboval jsem se odrazit, ale měl jsem pod sebou tak metrovou díru. Prozatímní oprava mi zabrala tak 20 minut." Na dlouhých etapách je nejen pro motorkáře velmi důležitá dostatečná zásoba pitné vody: "Voda mi tentokrát vystačila. Máme možnost ji doplnit v každé tankovací stanici, které byly na trase dnes dvě. Při odjezdu z tankování se kontroluje, zdali máme plný camelbag. Bez vody by mě nepustili zpátky na trať. Je ale především v našem zájmu mít vody dost. 2,5 litru vezu v camelbagu na zádech, 1,5l na motorce v pevné nádrži a jako železnou zásobu vezu ještě 1,5l v malých petkách na motorce". Honza příliš nepřekvapil s odpovědí na otázku, co bude dělat během volného dne: "Budu především odpočívat – spát, relaxovat, zajdu i na masáž a čeká mne grilování u sponzora. Minulý rok touto dobou již Honza věděl, že se na Dakar těžko vrátí a dnes přitom závodí, takže se nabízí otázka co v roce 2011? "To je v tuto chvíli předčasná otázka. Teď bych chtěl především dokončit letošní ročník. Co se týče mé možné účasti na příštím Dakaru, tak jsem zatím skeptický, ale nikdy neříkej nikdy." Honza se ještě krátce vrátil k předchozí etapě, ve které bezprostředně po svém pádu upozornil za ním jedoucího čtyřkolkáře na nebezpečné místo: "Na startu mi ten chlapík se startovním číslem 260 přišel poděkovat, protože by prý jinak v lepším případě skončil hodně špatně." Jak by mohlo vypadat shrnutí v mezičase letošního Dakaru? "Rád bych vyzdvihl dvě věci. Na začátku byla moje motorka mistrovské dílo z duralu, titanu a karbonu. Teď je to tak trochu veteš, i když samozřejmě dobrý základ zůstal. Všechny nás ničí všudypřítomné kameny. Je těžké jet rychle, když jsou schované i v písku."