Je dobojováno....

Výběr ze zprávy pro CDT:

Dakar 2010: Je dobojováno!

Podobně jako minulý rok se i letos v komplexu La Rural odehrálo velké finále Rallye Dakar 2010, když na slavnostní rampu postavenou na navezeném písku postupně najížděli všichni závodníci, kteří po čtrnácti náročných etapách dojeli až do cíle. V aréně, kde probíhal slavnostní ceremoniál, se nejdříve objevili motorkáři a čtyřkolkáři, přičemž ti nejlepší jeli až jako poslední. Poté přišla na řadu nejlepší auta a kamiony a posléze se publiku postupně představili zbývající posádky. Na závěrečné okamžiky rallye se, podobně jako na start, přišly podívat zástupy místních příznivců rallye. Jejich řady byly sice v porovnání s minulým rokem o něco méně početné, nicméně atmosféra byla i tak jihoamericky vřelá.

Viktor Chytka se ještě krátce vrátil k poslední etapě: "Sice se prakticky nezávodilo, ale i tak jsme byli oba velmi nervózní. Snažili jsme se maximálně koncentrovat a jet na jistotu. Bylo by opravdu škoda, kdyby se cokoliv stalo, nicméně technika je nevyzpytatelná a přihodit se i v takové situaci může opravdu cokoliv." Jirka Janeček k tomu uvedl: "Pořád jsme měli na paměti, že dokud člověk není v cíli, tak tam prostě není. Chtěli jsme opravdu moc, abychom se tam dostali." Závěrečný přejezd bych lemován špalíry fanoušků. Ti se přišli podívat na závodníky, kteří 1.ledna 2010 vyrazili z Buenos Aires po trase závodu. "Všude bylo spousta lidí, kteří mávali vším možným, křičeli, bouchali do auta a dělali spoustu dalších věcí," pokračuje Chytka. "Člověk si snaží tyto momenty uchovat v paměti, protože jsou jedinečné a obtížně předatelné." Diváků bylo o něco méně než minulý rok, ale i tak dokázali vytvořit skvělou atmosféru. "V Chile nebyla divácká kulisa příliš silná ani v roce 2009," uzavírá Janeček. "V Argentině byl rozdíl ale opravdu znát. Nikdo přitom nedokáže vysvětlit relativní pokles zájmu ze strany diváků. Možná to je způsobeno jihoamerickým naturelem – Dakar už znali z předchozího ročníku a proto je až tak netáhl."

Oldřich Bražina zářil v cíli štěstím. "Jsem rád, že jsem tady," prohlásil hned za závěrečnou rampou celý dojatý. "Letos to bylo v mnoha ohledech velmi těžké a pro jezdce nezáživné a to se pak těžko závodí. Jsem přesvědčen o tom, že se dala ještě náročnější trať, která by však jezdce bavila. To by ostatně bylo mnohem lepší pro všechny. Závodíme také proto, abychom něco viděli a ne abychom jen drželi plyn a ničili stroje na kamenitých necestách."

Jaký byl letošní Dakar z pohledu závodníka, který Dakar dokončil již popáté, z toho dvakrát na quadu? "Letošní ročník byl hodně jiný, takový netypický, ale je to spíše můj vnitřní pocit anebo je to věkem. Hodně času jsem strávil opravami, takže o tom, co se dělo okolo, zas tak moc nevím."

Co bude dělat Bražina jako první věc po příjezdu? "Jako první věc mně čeká asi lopata a prohazování cesty domů. No a pak budu také muset pomilovat svou ženu, na kterou už se moc těším," červená se jediný český čtyřkolkář v cíli. V souvislosti s hodnocením poslední etapy Olin nepoužíval příliš pozitivní výrazy: "Byl to prostě hrozné. Pořád na plný plyn a občas se trefit mezi ploty. Sprinty mi příliš nejdou, protože na ně prostě výkonově nemám. Zatímco lepší čtyřkolky letí rychlostí kolem 12é až 130 km/h, tak ta moje nedá více než 105 km/h.

Roman Krejčí se po odstoupení Martina Macka stal nejúspěšnějším motorkářem Czech Dakar Teamu a při své dakarské premiéře si vydobil velmi dobré jméno: "Před Dakarem jsem k tomu přistupoval tak, že bych chtěl především dojet. Jenže když už jsem tady byl, tak mi to nedalo nezkusit si zazávodit. Snažil jsem se všechno učit za provozu, což samozřejmě není hned a nejde to samo."

Je reálné, že by se velká naděje české motorkářské školy vrátila příští rok na Dakar 2011? "V tomto okamžiku je to předčasná otázka, potřebuji si po návratu domů všechno v klidu promyslet, ale rozhodně neříkám ne," odpovídá Krejčí. "Věděl bych teď mnohem lépe o čem Dakar je a jak se na něj lépe připravit."

Krejčí si kromě plakety za dokončení dakarské rallye odvezl z rampy i certifikát, díky kterému bude inkasovat prémii 3.000 Euro za vítězství v hodnocení Elf Trophy Maraton. "Moc si toho vážím, protože spolupráce s Elfem byla z mého pohledu perfektní. Bonus rozhodně nepokryje náklady na mou účast, ale přesto jsem za něj vděčný."

I Roman krátce zavzpomínal na poslední etapu: "Byla to erzeta, která byla jen o držení plynového pedálu. Člověk mohl klidně spát a pravděpodobně by dojel do cíle." Problém s převodovkou by za normálních okolností umožnil jízdu rychlostí maximálně 95 km/h."Vyměnili jsme rozetu a motorku tak trochu zrychlili. Do písku by to samozřejmě nebylo, ale pro rychlou etapu to bylo lepší. Postupně jsem zrychloval a ke konci už držel plyn na doraz." Krejčí se opět projevil jako rozený závodník, který ani v poslední etapě nechce jet nějakou údržbu: "Zas tak veliké riziko to nebylo. Pokud by to motor nevydržel, tak by mně někdo dotáhl. Motor toho má podle všeho dost, olej z něj teče, kde to jen jde." I Romanův stroj nese známky opotřebení Dakarem. Podle českých mechaniků, kteří Romanovi občas pomáhali se servisem, prý s něčím podobným nedokáže jet nikdo jiný. "Kluci to vidí příliš černě," reaguje Krejčí. "Jet se dá prakticky na čemkoliv, pokud se točí kola. Je pravdou, že moje motorka nesla ke konci rallye menší či větší šrámy, ale dovezla mně až sem, takže na ni nedám dopustit."

JanVeselý přijel na rampu skromně sám, převzal pamětní plaketu, potřásl si rukou se zástupci organizátora, zamával do kamer i divákům a zamířil vstříc dalšímu osudu. Na otázku, co pro něj znamená Dakar, odpovídá osmatřicetiletý Veselý slovy: "Závodu jsem věnoval poslední ¾ roku života. Doma i ve firmě se toho mezitím tolik odehrálo, že nevím, co budu dělat dřív." Honza si nakonec vzpomněl na něco, co mu asi původně připadlo samozřejmé: "Půjdu za svou dcerou Natálií, na kterou se moc a moc těším a na pár dní se i ji vezmu k sobě."

Co znamená pro Veselého letošní Dakar? "Především je to splnění životního snu a to samo o sobě stačí." Dakar je prostě jiný než ostatní podniky a též se řídí jinými nařízeními. Veselý našel slova chvály i na adresu svého mechanika: Chtěl bych poděkovat svému mechanikovi Jardovi Ficencovi, který se o mou motorku každý den staral, za kvalitní servis a vzornou spolupráci. Poděkování si zaslouží i kamarádka Radka, která mě tady maximálně podpořila."

Honza Veselý obdivuje doslova každého, kdo projel cílem: "Každý jeden motorkář, který dojel až do cíle je pro mě frajer. Ještě větší hold si zaslouží snad jen dívky, které dorazily do cíle."

Honza se taktéž ještě jednou vrátil k poslední etapě: "Byla to typická mávací etapa. Karty již byly rozdány a tak jeli všichni tak, aby dojeli. To však neznamená, že by se snad jelo pomalu. Naopak, vzhledem k profilu tratě to byla celkem svižná jízda." Veselý byl, podobně jako mnozí motorkáři, po dlouhé etapě v nemalém vedru poněkud unavený: "Spolu s Romanem Krejčím jsme v závěrečné spojovačce tak unavení, že jsme usínali za jízdy. Rozhodli jsme se, že zastavíme a nakonec jsme s očima zavřenýma krátce odpočívali v příkopu podél cesty. Odtud bylo po probuzení velmi brzy na benzínku, kde jsme si dali sendvič a kafe." Po přijetí do Buenos Aires musely posádky vracet vrátit navigační přístroje a následně odvézt motorky do parc fermé."

32. ročník Rallye Dakar skončil, nicméně ten nadcházející je tedy již ani ne za rok. Vrátí se tento legendární podnik zpátky do Afriky, odkud vzešel? Zachovejte nám prosím přízeň a sledujte účast Czech Dakar Teamu v dalších závodech v průběhu roku.