Copiapo

V pořadí již čtvrtá etapa dakarského dobrodružství přivedla závodníky z Fiambaly do Copiapa. Po téměř 400 km dlouhé spojovačce, během které závodníci překročili v horském průsmyku Paso San Francisco hranice mezi Argentinou a Chile, čekala všechny původně 203 km dlouhá rychlostní zkouška, která byla nakonec rozhodnutím organizátora zkrácena o 40km. Přejezd And nabídl nádherné scenérie a také jízdu v nadmořských výškách nad 4.000 metrů s nejvyšším bodem okolo 4.700 metrů. Přesun konvoje do Chile znamená nástup pouštních etap v obávané poušti Atakama. Čtvrtá etapa byla takovým pouštím prologem, to náročnější závodníky teprve čeká. Z pohledu Czech Dakar Teamu nemůže být hodnocení čtvrté etapy jednoznačné. Zatímco se některým našim závodníkům celkem dařilo, jiní byli v bivaku zklamaní.

Asi největšího zklamání se dnes dočkal nejlepší český motorkář Martin Macek. Martin chtěl v této etapě nastoupit a poprat se o skvělý výsledek. Zpočátku Macek doslova letěl, ale na 35 kilometru začala motorka vynechávat, podobně jako v předchozí etapě. Technické problémy se však tentokrát rychle zhoršovaly, až se nakonec motorka zastavila úplně. "Snažil jsem se to spravit," popisuje Martin svou marnou bitvu. "Vyměnil jsem svíčku, ale to bohužel nepomohlo. Pak jsem otevřel filtr a bylo mi jasné, že je to vážnější – byl totiž plný oleje." Co mohlo být příčinou problému? "To je teď těžké říci, ale hodně lidí si tady stěžuje na nekvalitní benzín. Něco na tom asi bude. Až se motor otevře, tak to bude jasnější, ale vidím to buď na prasklý píst, nebo hlavu." Když si Martin nemohl pomoci sám, tak se snažil alespoň sehnat pomoc od projíždějících kolegů, protože CP bylo na dohled. "Zastavili téměř všichni a jeden Holanďan mne odtáhl na CP, které bylo shodou okolností na silnici. Tam se mi podařilo stopnout domorodce s pickupem, který se mě ptal, kam že to chci jet. Když jsem řekl, že do Copiapa, tak prohlásil, že mě tam hodí." Znamená to snad, že se vše zlé v dobré obrátilo? "Protože jsem nejel po závodní trati, tak jsem neprojel 7 way pointů z devíti a to znamená jediné. Konec.

Byl jsem ještě u pořadatelů podepsat protokol a pokusil se dohodnout pokračování v závodě, ale nebylo mi vyhověno. Kdyby to byly way pointy tři, tak by prý udělali výjimku, ale takhle to prostě nešlo. Ředitel moto sekce mi ukázal zkřížené prsty, ale jinak to asi dopadnout nemohlo. Pravidla platí pro všechny." Co tedy plánuje Macek v následujících dnech a do budoucna? "Rád bych dokončil Dakar alespoň jako člen doprovodu a pomáhal klukům. Co bude dál se uvidí, ale protože příští rok už pojedou jen čtyřistapadesátky, tak budu muset nasednout buď na čtyřkolku nebo vlézt do kamionu. Na mně je s mými 100 kilogramy čtyřistapadesátka prostě příliš slabá."

Oldřich Bražina se dnes výjimečně příliš neusmíval. Jeho stroj si totiž s hlubokými písky a dunami příliš nerozumí: "Chybí mi výkon a díky tomu se dostávám do problémů. Byl bych schopen jet mnohem rychleji, ale prostě to nejde. V písku mi to jede maximálně devadesát a to je málo. Nejhorší je, že teď už s tím nejde nic udělat. Prostě to musím dojet a třeba mi bude přát i trochu štěstí." Navzdory problémům s výkonem svého stroje však Olin zůstává optimistou: "Je to jen závod, byť krásný závod. Na světě je ale i spousta jiných krás. Ono to nějak půjde."

Roman Krejčí dnes přijel na start rychlostní zkoušky málem pozdě, nikoliv však vlastní vinou: "Během tankování na hranicích mezi Argentinou a Chile jsem musel dlouho čekat ve frontě a pak málem nestihl start. Startoval jsem prakticky hned, jak jsem dorazil, takže jsem si ani nestačil nalít vodu do camelbagu."

Dnešní etapa se Romanovi příliš nezamlouvala: "Bylo to moc kamenité a rychlé a to mi nevyhovuje. V písku schované balvany jsou pro motorkáře doslova pastí. Naštěstí jsem neupadl."

Protože si Roman servisuje svůj stroj sám, tak se jej snaží na trati šetřit: "Raději moc neriskuji, protože bych to pak musel sám spravovat. Jedu s rozumem a pořád myslím na to, abych dojel."

Jan Veselý nastupoval do závodu s bolavými zády a během dne spolykal pět brufenů: "Strašně mě po včerejšku bolela záda. Celou spojovačku i etapu jsem jel ve stupačkách, protože jsem si prostě nemohl sednout. "

Vědom si včerejšího nebezpečného pádu, snažil se jet rozumně, ale přesto upadl: "Vytekl mi zadní tlumič, ale mám podezření na to, že ten tlumič způsobil již můj včerejší pád."

Honza jel také vůbec poprvé do velkých dun: "Dnes jsem si odbyl premiéru na velkých dunách a celkem mi to šlo. Člověk musí přemýšlet a číst terén i itinerář. S tím zatím ještě trochu zápasím, ale už je to mnohem lepší."

L. Lála, Copiapo pro CDT